3 ¼ roku se každé ráno chodím máchat v řece. Za A) abych se zoceloval. Za B) abych byl připravenej na pořádnou kosu až přijde. A dneska ta kosa konečně je. Co kosa, je zima jak cyp.
Cyp, jakože hodně! jak říká Lucka. -11 a k tomu sníh. Fakt sníh. Chápeš to fando? Snih! Ve 21 století už u nás nebývá moc sníh. A to ani v prosinci. Neskutečné, ale je zima jak cyp, sněhu jakože hodně a je kosa.
Řeka jako každé ráno si pojede i tak svojí a já vlastně taky. Akorát nevím jak ona, ale já mám celkem staženou prdel. Vlastně vím jak ona! Ona nemůže mít stažené půlky, vždyť žádnou prdel nemá! hihi.
Těším se. Jo sakra těším se! No tak jako je tam respekt, né že né, ale nakonec je to vlastně úplně stejná výzva jako x rán před tímhle. Takže srát na to.
Když jsem ještě u baráku lezl do auta, říkám si v duchu no tvl, to jakože fakt? Však mi jde pára od huby. Hustýýý. Ale, asi tím, jak už mám zajetou rutinu, tak jsem cestou k řece cítil uvnitř takové teplo nebo co to bylo a to mě docela roztlemilo. Jenom tak lehounce, ale roztlemilo. Pocit k nezaplacení. V obchoďáku nekoupíš, ani kdyby jsi měl trilijóny. Pak když jsem vylezl z auta tak jsem se nadechl toho studeného vzduchu. WAU. Tady to voní, řeka a sníh a ......taky smrad z výfuku. Klasika.
Chcípl jsem auto. Ticho. Čokla pouštím z kufru a čekám jak zase budu řešit odkud to embryo přitáhne nějakou zakousnutou slepici, husu nebo něco podobného. Nakonec lítá kolem mě a pozoruje nezvyklé dění.
Kroksy s kožíškem od Janči, teploměr, podložku, ručník a opatrně k vodě. Našlapuju jak plameňák. Nechci, aby se mi to bílé studené kurevstvo dostalo do krosek a byla mi pak kosa od noh celej den. Zjišťuju že ty kroksy, nebo jak se správně těm gumovo umělohmotným křápům říká, mají jednu nepředvídatelnou vlastnost.
Ony, když je venku kosa, tak nějak ztvrdnou nebo co, ztratí adhezi a stanou se z nich úplně legálně takové malé boby. A jak známo ty normální boby mají po stranách takové ty brzdy. Což ty kroksy fakt nemaj. I když mezi náma, i ty brzdy na těch bobech, jsou stejně docela k hovnu, protože když za ně trochu víc vezmeš, většinou je urveš a v rukách ti zůstanou jen ty madla, zatímco ty tyčky co brzdí si tam pak vesele plandaj a vozí se zadara. Pak je tu ještě varianta, že ty madla zůstanou na bobech, ale zlomí se ty tyčky, co brzdí. To docela pravidelně způsobuje fatální okamžiky pro toho jezdce, kterému takhle vytuněné boby zapůjčíš a takticky mu tuhle skutečnost opomeneš sdělit. Jakýpak je výraz týpka, řítícího se bez kontroly svahem dolů, ponechám fando na tvé fantazii, ale pravda je, že podobný výraz jsem právě nahodil teď u řeky i já.
A to přesně v okamžiku kdy se mi z těch mrazem změněných kroksek stali malé boby. Jak si jako pták plameňák kráčím, na začátku schodů mi to ujede a řítím se ze svahu po nich dolů. Asi jak jsem se nemohl dočkat, nebo co. Každopádně k brždění tu chybí cokoliv čeho bych se mohl chytit, ani zábradlí a už vůbec žádné posrané madla tu nejsou. Tak brzdím aspoň zadelí. Měl jsem ji staženou, teďka ji mám i sedřenou. No úplně stejně jako kdysi na těch bobech. Pocity zůstávají stejné i po těch letech, zjišťuju. Neřízeným smykem se zastavuju o schod níž než obvykle stávám, což je v daném trablu docela uspokojivý výsledek. Jako normálně stávám na třetím schodu nad řekou. Ten je takovej ideální. Normálně! Jak jsme si již stačili všimnout, teď ovšem normální situace jaksi není. Je -11 a vody v řece je tak o půl metru víc než normálně. Což ze druhého schodu rázem dělá schod nultej.
Dobrá zpráva tedy je, že sníh jsem si do těch kroksek nahoře opravdu nenabral.
resumé: Styl chůze plameňáka, zdálo by se funguje.
Špatná zpráva je, že schod který se stal díky výšce vodní hladiny schodem nultým, je tak schodem, který se nachází pod vodou. Tudíž schodem, který hatí mou snahu mít nohy v teple po otužování.
resumé: Styl chůze plameňáka je na hovno!
Napadá mě v téhle chvíli ponaučení. “Chceš li klid a nohy v teple mít , nechoď se cype koupat v zimě do řeky”. To zní docela logicky ne.
Stačí posrané kroksy, dělat ptákoviny, k tomu trochu sněhu, mrazu a jsem nadopovanej adrenalinem až až, aniž bych musel lézt do Ohře.
Přítomné kachny i s bobrem (nebo co to je) přerušují svojí činnost a sondí co že se to děje. Nic se neděje jo! Jen se tu po svým pokouším o zdravý životní styl. To snad vidíte ne!
Do řeky nakonec i přes uvedené peripetie jdu a je to boží!
Ona si jen tak teče
kolem a mě má úplně u prdele. A to jsem si myslel , že žádnou nemá........