můj příběh

je mi 46 let a v současné době jsem plně abstinující alkoholik. Můžu říct, že postoj "abstinující" už nahrazuju slovem střízlivý. Cesta k pochopení nutnosti žít střízlivý život nebyla vůbec snadná. Byla to souhra mnoha faktorů a trvala mnoho let.

 

Oblibu v alkoholu jsem našel velmi záhy v čase dospívání a postupně se má potřeba stávala neukojitelnou. Myslím, že by se našlo jen velmi málo dní za celou tu dobu 30let, kdy jsem nebyl pod vlivem.

Není se tedy čemu divit, že jsem se časem dopracoval k poctivému alkoholismu, kdy denní normou byl cca. 1/2 - 1 litry tvrdého alkoholu. Taky jsem si vyzkoušel roční intenzivní užívání Pervitinu.  Posledních cca 10 let jsem se začal chovat s přibývající intenzitou kompulzivně do té míry, že jsem se ke konci už v podstatě balancoval na hranici života. 

Několikrát jsem skončil v nemocnici a nebylo vůbec jisté jestli se z ní ještě někdy vrátím domů.

Opravdový boj o život jsem kvůli chlastu vedl posledních 5 let.

Řízení pod vlivem, bouračky, různá zranění, úzkosti, vyčleňování se ze společnosti, agrese, nespolehlivost, hazard atd.., takhle jsem se choval.

 

V té době začalo docházet ke střídání období bez alkoholu a období relapsů. Problém těch relapsů byl v tom, že každý nový měl tak intenzivní průběh, že nebylo v mých silách to jakkoliv ovlivnit a dostával jsem se pod absolutní nadvládu své závislosti. Tady už šlo pouze o to jak dlouho bude trvat než mě to zabije.

Přes den už od brzkého rána jsem musel vypít minimálně 3litry tvrdého alkoholu, abych byl vůbec schopnej fungovat.

 

Našel jsem svou cestu jak z toho ven.

 

Neexistuje žádný model jak se z toho dostat. Minimálně proto, že jsme jedinečné osobnosti a naše životy se skládají z rozličných střípků.

Jediné co můžeme opravdu dělat, je nechat si poradit, naslouchat a  přitom hledat svou vlastní cestu. Ideálně pak s někým kdo ví o čem to je.

 

Tohle mi zachránilo život.

​